Včera 11.12.2012 proběhl v Praze (v hudebninách kytary.cz) workshop bicmena jménem JoJo Mayer a nutno dodat, že to byl večer, na který dlouho nezapomenu. Osnova celé akce byla asi takováto: 30 minut hraní, 30 minut nalejvárna o nejlepší šlapce na světě, 20 minut hraní, 20 minut dotazů Pavla Valdmana. Ale pěkně popořádku...
Jakožto vesničan z Brna jsem dorazil do hlavního města o něco dříve, abych si dal na Florenci svůj oblíbený Whooper, vybral si svůj nový činel u Franty Honiga a ještě měl rezervu na hledání zmíněné prodejny někde na okraji Prahy. Nasedl jsem na podzemní šalinu a valil to na Hloubětín. V Hloubětíně je krásně. Tma, auta, benzínka, akorát jsem nějak nemohl najít Mekku tamních bubeníků. Už mi málem zamrzaly slzy na tvářích, když se na přechodu jako anděl zjevil Pavel Valdman. Protože Pavla neznám osobně a sám jsem osoba prchlivá, introvertní, mající téměř panickou hrůzu z oslovování cizích lidí, rozhodl jsem se jej sledovat (jestli tohle čte, tak mě příště asi zabije:). Po pár metrech mě nevědomky dovedl na místo konání.
A odehrálo se první překvapení - nikdo po mě nechtěl žádný lístek, takže kdybych nebyl debil (nebo jako to vlastně zpívá Žito), nebo spíše jasnovidec, mohl jsem ušetřit 249 kaček. V místnosti, kde už byly připraveny bicí pro Joja se konalo překvapení číslo dvě. Nevím jak v Praze, ale k nám na Moravu už dorazily židličky. Jsou to takové dřevěné, plastové nebo kovové věci, na které si dotyčný umístí svou zadnici a sedí a kouká a hlavně můžou koukat i lidi za ním. Tahle převratná novinka ve světě vědy a techniky byla vidět například na workshopu Thomase Langa v Kytarách na Lidické v Brně před několika málo měsíci. Pro představu ilustruji pohled na Joja a jeho soupravu ze čtvrté řady stojících koukajících (mimochodem na akci přišlo tak 150 lidí).
K vlastní akci. Jojo Mayera asi každý bubeník zná a není důvod rozepisovat se zde o jeho nezaměnitelném zvuku. Každý má přece připojení na internet a youtube. Jojo prostě hraje mix nejrůznějších stylů s převládajícími prvky drum and bass, jungle a jazzu. Libuje si v netradičních zvucích a to byl asi i pro mě největší přínos celého workshopu. Kromě dneska už standardní číny (Holy China od Chada Smithe) používá Jojo crashe a ride činely omni (AAX). Mezi nejpozoruhodnější kousky patří především efekťák s názvem Chopper. Jako úplnou novinku (která ještě ani není na trhu) ukázal Pan bubeník jednu věcičku (prototyp s pracovním názvem Hoop Crash). Jednalo se o dva prstence o průměru tak 13", které se položily na snare, spolu s úderem to vydávalo velice zajímavý elektro-akustický zvuk. Pro Joja jako dělané. Trošku mi to připomínalo tu házecí věcičku od Xeny :) - viz obrázek níže.
Po asi 30ti minutách hraní se chopil Pan Mayer své signature Sonor šlapky a asi pro 15 lidí v první řadě ukázal jak funguje. Vrátil se také do historie samotných pedálů a bylo vidět, že o nich asi něco ví. Docela mě překvapilo, když odsoudil k zániku některé části dnes standardních pedálů, jako například zábrana na konci pedálu pro posouvání nohy příliš vpřed. Zmínil, že pro správný balanc je nejdůležitější "hlava" šlapky (tam, kde se upevňuje řetěz nebo pásek) a to především její tvar a hmotnost.
Jako největší omyl v dějinách výroby pedálů označil Jojo řetězy, jakožto nepoddajný a nejvíce zpomalující prvek na šlapkách. Výrobci všech řetězových šlapek, styďte se! Následovat měly dotazy. A jak to u nás bývá, nikdo se moc do otázek neměl. Situaci zachránil několika přesnými zásahy Pavel Valdman, který si s Jojem pěkně pokecal. Následoval ještě jednou hudební kousek a autogramiáda. Na té jsem už nebyl, protože podpisy nesbírám a navíc jsem musel pádit na Florenc na S-Á-čko směr jižní Morava. Cestou z obchodu jsem si ještě vyzvedl Mayerovo DVD - samozřejmě taky zdarma. O tom napíšu třeba někdy příště :)
Jo jo, byl to fajn večer. Jestli máte taky nějaký zážitek, pište do diskuze pod článkem.
Dan
středa 12. prosince 2012
úterý 4. prosince 2012
Paličky na podpal?
Vždycky jsem si vážil světových, i tuzemských výrobců paliček. Je jasné, že kvalitní hikorové paličky si nemůže dovolit každý bubeník. Sám, coby student jsem kupoval paličky habrové. A je nutno podotknout, že i na kvalitním habru lze najít jistá pozitiva. Záleží samozřejmě na zdroji dřeva, na kvalitě zpracování, ale především na kvalitě kontroly. Ať totiž máte sebelepší soustruh, nikdy bohužel nezaručíte top kvalitu u všech z nich. Na tu pak musí dávat pozor "hlídači", kteří ty nekvalitní vyhodí. Co ale když máte peněz relativně dost a chcete si dopřát kvalitnější paličky? Samozřejmě sáhnete po hikorových paličkách. A co se stane? Objevíte, že i některé hikorové paličky se dají koupit za 110 Kč! No to je přece bomba, ne? Hikorové paličky za cenu habrových, nebo i levnější! Heureka!
V tomto směru mě dostala do kolen především firma Vic Firth. Světový výrobce prodává svou řadu paliček NOVA (už ten název ve mě vyvolává nechutenství), kterou budete na oficiálních stránkách Vic Firth hledat jen stěží. Po dlouhém hledání je asi opravdu najdete s tím, že to jsou úplně stejné paličky jako ty klasické, jenom třeba nejsou řazeny podle barvy dřeva. Kecy v kleci!!! Podobně informují o těchto klaccích i české a slovenské obchody. Nebo pro jistotu žádné vysvětlení rozdílu nepřipojí. Podobné označení a cenu okolo 100 Kč jsem našel i u jiných firem. Nepřijde vám na tom něco divného?
Trik je v tom (on to vlasntě žádný trik není), že hlídači v každé várce vyrobených paliček najdou mnoho těch, které jsou nějakým způsobem nepovedené. Buď jsou křivé, liší se barvou dřeva, jsou těžší nebo lehčí, ale především jsou špatně vysoustružené (respketive vysoustružené na španém místě dřeva a jsou tak náchylnější k lámání). Jak se to projeví u vás ve zkušebně? Po několika hodinách hraní (v lepším případě) se paličky po úderu do činelu rozlomí na dvě části s jasně definovaným zlomem podél paličky. Jednou jsem se snažil spočítat, které paličky vydrží dělat svou službu lépe a déle. Nejdéle samozřejmě vydržely klasické hikorové paličky, pak následovaly habrové paličky a pak hikorové paličky ve speciální "ekonomické" sérii, o kterých jsem psal výše. V penězích to znamenalo, že nejvíce se vyplatily kvalitní hikorové paličky, i přesto že jsou dražší, ale vydržely cca 5x déle než 2x levnější paličky. Matematika je v tomto ohledu jasná.
Nepřimomíná vám to něco? Znáte šmakulády kuchaře Vaňka? Všechno je stejné. Levné auta, levné jídlo, levné paličky. Rozum do hrsti, bubeníci! Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levně věci! Chtějte kvalitu... vložené korunky se v dlouhodobém horizontu rozhodně vyplatí!
Ignác, bum, bác
V tomto směru mě dostala do kolen především firma Vic Firth. Světový výrobce prodává svou řadu paliček NOVA (už ten název ve mě vyvolává nechutenství), kterou budete na oficiálních stránkách Vic Firth hledat jen stěží. Po dlouhém hledání je asi opravdu najdete s tím, že to jsou úplně stejné paličky jako ty klasické, jenom třeba nejsou řazeny podle barvy dřeva. Kecy v kleci!!! Podobně informují o těchto klaccích i české a slovenské obchody. Nebo pro jistotu žádné vysvětlení rozdílu nepřipojí. Podobné označení a cenu okolo 100 Kč jsem našel i u jiných firem. Nepřijde vám na tom něco divného?
Trik je v tom (on to vlasntě žádný trik není), že hlídači v každé várce vyrobených paliček najdou mnoho těch, které jsou nějakým způsobem nepovedené. Buď jsou křivé, liší se barvou dřeva, jsou těžší nebo lehčí, ale především jsou špatně vysoustružené (respketive vysoustružené na španém místě dřeva a jsou tak náchylnější k lámání). Jak se to projeví u vás ve zkušebně? Po několika hodinách hraní (v lepším případě) se paličky po úderu do činelu rozlomí na dvě části s jasně definovaným zlomem podél paličky. Jednou jsem se snažil spočítat, které paličky vydrží dělat svou službu lépe a déle. Nejdéle samozřejmě vydržely klasické hikorové paličky, pak následovaly habrové paličky a pak hikorové paličky ve speciální "ekonomické" sérii, o kterých jsem psal výše. V penězích to znamenalo, že nejvíce se vyplatily kvalitní hikorové paličky, i přesto že jsou dražší, ale vydržely cca 5x déle než 2x levnější paličky. Matematika je v tomto ohledu jasná.
Nepřimomíná vám to něco? Znáte šmakulády kuchaře Vaňka? Všechno je stejné. Levné auta, levné jídlo, levné paličky. Rozum do hrsti, bubeníci! Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levně věci! Chtějte kvalitu... vložené korunky se v dlouhodobém horizontu rozhodně vyplatí!
Ignác, bum, bác
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)