Druhý česko-slovenský bubenický festival

Na druhý česko-slovenský festival jsem se těšil snad ještě více, než na ten první. A přitom koncept akce měl zůstat stejný - spousta skvělých bubeníků, tombola a fóry Klaudy Kryšpína :) Do poslední chvíle jsem netušil, kdo bude celý večer uvádět, protože Velký Učitel Martin Vajgl měl letos usednout především za bicí soupravu. Jaké bylo mé překvapení, když se úvodního slova a vlastně i celého večera uchopil sám Nejvyšší.

Ale hezky od začátku. Je cca 13:30 (tedy půl hodiny od otevření M-klubu ve Vysokém Mýtu) a jeden ze dvou sálů je téměř zaplněn návštěvníky. Zcela jistě na to mělo vliv i to, že první z položek tomboly (bicí sestava Natal) se losovala již ve 14:00. A protože my bubeníci máme rádi bubny zadarmo a paličky zadarmo a činely zadarmo, nemohlï jsme si to nechat ujít. Záměr pořadatelů se tak povedl na 100%.

Prvním účinkujícím byl Craig Blundell. S typickým charizmatem angličana, pokorou a učitelským talentem se Craig snažil jako jeden z mála účinkujících skutečně něco návštěvníky festivalu naučit. I když se však zdály všechna cvičení z počátku jednoduché jako facka, postupně obtížnost narůstala a na konci se chytalo jen pár "žáků". Kdyby se Craig místo na 3 různé koncepty soustředil jenom na jeden, kterému by věnoval více času, prospělo by to myslím všem těm, kteří měli opravdou touhu se něco nového naučit. Zde musím vzpomenout na lekci z prvního ročníku festivalu pod taktovkou mistra Kryšpína, který jednoduchým podáním vysvětlil o poznání (na první poslech) složitější party.

Martinův vtip o mafiánech v česko-anglickém podání pochopil z celého sálu pouze Craig :)

Miloš Meier na druhou stranu pojal svoje vystoupení jako předváděčku svého vytříbeného umu. Zapojil jak sóla, tak hru s podkladem a bylo se opravdu na co koukat. Miloš patří mezi českou bubenickou špičku (není-li přímo tou nejvyšší špičkou) a svým vystoupením to jednoznačně povrdil. Dav byl unešen a každý z přihlížejících doslova hltal jeho až agrestivní vystoupení. To co se po Milošovi očekávalo, to bezesporu Pan bubeník splnil.

Energická show Miloše Meiera

Velkou neznámou pro mě byla Markéta Mazourová, o které jsem, upřímně, v životě neslyšel a stydím se za to. Na druhou stranu se nebojím tvrdit, že podobných lidí byla v sále většina. Markéta potvrdila slova Martina Vajgla, podle kterého se nám líhne slibná generace bubenic. Krom toho, že hraje v jazzovém tělese a metalové kapele (a její černé oblečení a kozačky s třásněma to jen potvrzovaly) ovládá množství neobvyklých nástrojů jako třeba obraz. Obraz! Čtete správně - Markéta všem předvedla, jak se dá sprznit abstraktní malba světového umělce... ovšem za cenu toho nejcennějšího - dokonale provedeného rytmu. 

Markétka

Pro mnohé byl vrcholem večera Mráz. Dalibor Mráz. Dalibor se snažil zaujmout hned od začátku - tedy v době, kdy ještě nebyl ani na pódiu. Naplánoval si ántré, za které by se nemuseli stydět ani severští Nightwish. Škoda jen, že jak rychle famózní úvod začal, tak také skončil. Zřejmě špatná komunikace se zvukaři zapříčinila menší dohady na dálku a gestikulační přestřelku napříč zaplněným sálem. Po pár minutách ale bylo vše v pořádku a představení mohlo začít. Jak sám Dalibor přiznal, libuje si především v sólech rockového ražení a je nutno podotknout, že mu to jde znamenitě. Oproti prvnímu ročníku povznesl své bubenické umění zase o kousek blíže k nebesům. Dalibora nerozhodila ani rozvázaná tkanička jeho bot a když si na závěr vystoupení pozval i svého kolegu, se kterým spustil elektronicko/dustepovou ejakulaci, bylo dílo dokonáno. Roste nám velká hvězda. Snad nepohasne dříve než se naplno rozzáří. 

Dalibor Freez

A pomalu se blížila finální část večera. Pepu Cigánka, jsem bohužel prošvihnul díky delikátnímu kuřecímu řízku s okurkou a hořčicí. Dalšího účinkujícího jsem již musel pozorovat pouze z křesla v jednom ze sálů, protože stát na nohou pět hodin dalo zabrat i mým svalnatým (zezadu vypadám asi jako logo firmy Vater) zádům. S jedenáctkou v ruce jsem si vyslechl lekci Martina Vajgla o správném i nesprávném tajmingu. Martin mimo jiné představil i svou novou soupravu Mapex Black Panther Concept, která vyrostla na úspěchu skvělých malých bubínků Panther. Na můj vzkus působila sestava poněkud vintage dojmem (zvukově, nikoli vizáží), ale na druhou stranu se výborně hodila do Martinova stylu "profesorského" hraní. Předposledním oficiálním vysutpujícím byl Laco Deczi se svými mladými kumpány. Myslím, že všem poklesla čelist, když zazněly první tóny. Profesionální podání ve stylu jazz/fussion bylo právě to koření, které letošní festival potřeboval. A to už tady bylo bubenické finále, které měl na starosti David Elitch - amík, kterého většina zná především z kapely Mars Volta, ve které ještě donedávna hrával. Nyní se soutředí na projekty s takovými esy jako Greg Puciato (The Dillinger Escape Plan) nebo Max Cavalera (Soulfly). Asi se mnou spousta z vás nebude souhlasit, ale dle mého názoru byl David top bubeníkem celého dne. I když nehrál nejrychleji na dvojšlapku ani neukázal minutu trvající break rychlostí 1000 BPM, každý mohl vidět, že i s málo údery se dá hrát velká muzika. Americká škola se prostě nezapře. Celé Davidovo vystoupení se neslo ve znamení dokonalé dynamiky a neuvěřitelné přesnosti. Klobouček dolů, pane Bubeníku.

David Elitch

Suma sumárum, druhý česko-slovenský bubenický festival se povedl a myslím si, že byl dokonce lepší než ten první. Kéž by nám tento trend pokračoval. A pokud budou akci sponzorovat i sponzoři cenama za bezmála čtvrt milionu, nebojím se, že by nepřišli ani diváci. Tak tedy ještě jednou... Vojto, Matine, Markéto... děkujeme!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

PS: neodpoustím si ještě takový můj soukromý žebříček, se kterým spousta z vás nebude souhlasit, ale od toho je diskuzní fórum pod textem :)

Nejlépe znějící bicí souprava - Sonor SQ2 Dalibora Mráze
Nejlepší český bubeník - M. Meier
Nejlepší zahraniční bubeník - David Elitch
Největší překvapení - 6ti letý klučina, který hraje 1000 úderů za minutu :)

Ignác