Jakožto vesničan z Brna jsem dorazil do hlavního města o něco dříve, abych si dal na Florenci svůj oblíbený Whooper, vybral si svůj nový činel u Franty Honiga a ještě měl rezervu na hledání zmíněné prodejny někde na okraji Prahy. Nasedl jsem na podzemní šalinu a valil to na Hloubětín. V Hloubětíně je krásně. Tma, auta, benzínka, akorát jsem nějak nemohl najít Mekku tamních bubeníků. Už mi málem zamrzaly slzy na tvářích, když se na přechodu jako anděl zjevil Pavel Valdman. Protože Pavla neznám osobně a sám jsem osoba prchlivá, introvertní, mající téměř panickou hrůzu z oslovování cizích lidí, rozhodl jsem se jej sledovat (jestli tohle čte, tak mě příště asi zabije:). Po pár metrech mě nevědomky dovedl na místo konání.
A odehrálo se první překvapení - nikdo po mě nechtěl žádný lístek, takže kdybych nebyl debil (nebo jako to vlastně zpívá Žito), nebo spíše jasnovidec, mohl jsem ušetřit 249 kaček. V místnosti, kde už byly připraveny bicí pro Joja se konalo překvapení číslo dvě. Nevím jak v Praze, ale k nám na Moravu už dorazily židličky. Jsou to takové dřevěné, plastové nebo kovové věci, na které si dotyčný umístí svou zadnici a sedí a kouká a hlavně můžou koukat i lidi za ním. Tahle převratná novinka ve světě vědy a techniky byla vidět například na workshopu Thomase Langa v Kytarách na Lidické v Brně před několika málo měsíci. Pro představu ilustruji pohled na Joja a jeho soupravu ze čtvrté řady stojících koukajících (mimochodem na akci přišlo tak 150 lidí).
K vlastní akci. Jojo Mayera asi každý bubeník zná a není důvod rozepisovat se zde o jeho nezaměnitelném zvuku. Každý má přece připojení na internet a youtube. Jojo prostě hraje mix nejrůznějších stylů s převládajícími prvky drum and bass, jungle a jazzu. Libuje si v netradičních zvucích a to byl asi i pro mě největší přínos celého workshopu. Kromě dneska už standardní číny (Holy China od Chada Smithe) používá Jojo crashe a ride činely omni (AAX). Mezi nejpozoruhodnější kousky patří především efekťák s názvem Chopper. Jako úplnou novinku (která ještě ani není na trhu) ukázal Pan bubeník jednu věcičku (prototyp s pracovním názvem Hoop Crash). Jednalo se o dva prstence o průměru tak 13", které se položily na snare, spolu s úderem to vydávalo velice zajímavý elektro-akustický zvuk. Pro Joja jako dělané. Trošku mi to připomínalo tu házecí věcičku od Xeny :) - viz obrázek níže.
Po asi 30ti minutách hraní se chopil Pan Mayer své signature Sonor šlapky a asi pro 15 lidí v první řadě ukázal jak funguje. Vrátil se také do historie samotných pedálů a bylo vidět, že o nich asi něco ví. Docela mě překvapilo, když odsoudil k zániku některé části dnes standardních pedálů, jako například zábrana na konci pedálu pro posouvání nohy příliš vpřed. Zmínil, že pro správný balanc je nejdůležitější "hlava" šlapky (tam, kde se upevňuje řetěz nebo pásek) a to především její tvar a hmotnost.
Jako největší omyl v dějinách výroby pedálů označil Jojo řetězy, jakožto nepoddajný a nejvíce zpomalující prvek na šlapkách. Výrobci všech řetězových šlapek, styďte se! Následovat měly dotazy. A jak to u nás bývá, nikdo se moc do otázek neměl. Situaci zachránil několika přesnými zásahy Pavel Valdman, který si s Jojem pěkně pokecal. Následoval ještě jednou hudební kousek a autogramiáda. Na té jsem už nebyl, protože podpisy nesbírám a navíc jsem musel pádit na Florenc na S-Á-čko směr jižní Morava. Cestou z obchodu jsem si ještě vyzvedl Mayerovo DVD - samozřejmě taky zdarma. O tom napíšu třeba někdy příště :)
Jo jo, byl to fajn večer. Jestli máte taky nějaký zážitek, pište do diskuze pod článkem.
Dan
